Kolo roku v hudbě: Litha II – Voda, víly, věnečky
Kolo roku v hudbě
Litha II - Voda
Ještě než se prázdniny překlopí do druhé poloviny se svátkem Lammas, zdržme se naposledy u letního slunovratu v seriálu o písních a koloběhu roku.
Minule jsem psala o písních, které se váží k svátku svatého Jana a hlavně k obřadním ohňům, které se v tyto svátky zapalovaly. V druhé části se podíváme na druhý významný živel svátku Litha a dalších oslav v období letního slunovratu – vodu.
Voda, víly a věnečky
Písně, které jsem si osobně spojila se svátkem Litha v Kole roku, autoři úmyslně nesložili k období slunovratu, ale jsou plné motivů, které se k svátku vážou – věnečků, rusalek a živlu vody.
První píseň mi víc než slunovrat evokuje rusadelné svátky, které se slavily o letnicích. Letnice u nás připadají zhruba na přelom května a června, na východě, kde se řídí juliánským kalendářem, pak někdy přecházejí právě ve svátky Jana Kupala (svatojánské oslavy).
Dívky a chlapci v bílém, ozdobení květy, chodili do lesa a k vodám, někde se topila se postava rusalky (podobně jako třeba Morana).
Rusalie byly zřejmě také svátkem, který upomínal na zemřelé a vycházel ze starého římského svátku Rosalia.
Rusalky samotné byly duše zemřelých dívek, které se zdržovaly u vod, chránily je, a nebylo radno si je rozhněvat.
Ve slovanském folkloru se jim říkalo také samodivy. Se slovanskými kořeny a mýty hodně pracuje moravská folkmetalová kapela Silent Stream of Godless Elegy a jejich Samodivu si můžete níže poslechnout.
…
Krásný motiv koloběhu roku a pouštění věnečku, ale vlastně také pouštění emocí, starostí a plynutí, najdete v nádherné písni Dívka od Anety Langerové.
Kdybyste ji někdy chtěli slyšet i v mém podání (mám tu píseň opravdu moc ráda), stavte se na některý z našich koncertů 3+1 band. (Konec reklamního okénka:)
…
A když jsme u toho přirovnání plynutí tekoucí vody a lidských emocí, nechám vám tady ještě krásnou baladu Řeka od dívčí formace Vesna.
U živlu vody nesmí chybět Motlitba za vodu, píseň Hradišťanu a básníka Jana Skácela. I když je na albu O slunovratu řazena spíše do jara, kdy se provádí otevírání a čištění studánek, od doby, co jsem nafotila ke svátku Litha rusalku, vždy se mi vybaví její verše: „voda má rozpuštěné/rozcuchané vlasy…“
Naše perkusistka Renča vždy na koncertě Motlitbu za vodu uvádí slovy, že je nejen o vodě v krajině, ale i o vodě v nás, neboť voda je jen jedna… Ale jak nad tím přemýšlím, tak ještě mnohem více tato slova sedí na křehkou píseň Báry Polákové, nazvaná prostě – Voda.
A křehkost nyní vyměňme za hutné riffy kytar ve skladbě Pramen co ví. Voda totiž může mít i velkou sílu.
Otec všech kamenů rozproudí krevstudní i jezer a vod podzemníchz domů i nebesů nechá ji téctnež pod vodou uslyšíš hlas posledníchjak zní.“
A co by to bylo za povídání o hudbě a vodě, kdyby se zde neobjevila skladba, která uchvacuje posluchače na celém světě a skrze tóny přetavuje do řeči hudby krásy naší národní řeky – Vltavy.
Vltava se v naší zemi často se svátkem Litha spojuje jako „slovanská bohyně“. Ovšem jedinou slovanskou bohyní, kterou máme skutečně doloženou, je Mokoš, bohyně úrody. S krajinou měli Slované spojeny menší bůžky a přírodní bytosti jako byly právě rusalky a víly.
Navíc, slovo Vltava vychází nikoli ze slovanského, ale starogermánského spojení „Wilth“-„ahwa“, což znamená „divoká, dravá voda“.
S odkazem na nesmrtelnou klasiku tedy končím dnešní povídání a poslouchání. Písní na dané téma mnohem víc, ale ne na všechny jsem si vzpomněla a hlavně většinu ani nemám šanci znát.
Máte své oblíbené skladby, které se vážou k tématu vody a rusalek?
Pošlete mi odkaz, ráda si rozšířím obzory.
PS 1: A pokud vás zajímá Kolo roku, budu ráda, když se ke mne připojíte na mé cestě rokem v odkazu pod článkem.
PS 2: A ještě jedna novinka! Aktuálně chystám výstavu, kde propojím svůj pohled na Kolo roku s pohledy bylinkářky Renaty Jahodové a parfumérky Kateřiny Novákové. Tak se těšte, já se těším rozhodně!
Podrobnosti o výstavě se dozvíte jako první, pokud se přihlásíte k newsletteru níže).
